Co kdybych vám řekl, že nejlepších výsledků ve svém rozvoji dosáhnete, když na sebe nebudete vůbec tlačit?
Že vyrostete nejvíc, když se naučíte přijímat sebe sama takoví jací jste?
A že sebepřijetí je možná dokonce jedinou cestou k opravdovému rozvoji?
Naše racionální mysl nám může říkat, že když se budeme jen přijímat, tak budeme pořád stejní a nezměníme se. Že nám zůstanou naše „chyby“, trápení, a věci v životě, se kterými nejsme spokojení. Možná dokonce, že z nás budou slaboši, protože přijetí máme spojené s pasivitou či rezignací.
Opak je však pravdou.
Ti, kdo chápou podstatu lidské psychiky a původ našich „nedostatků“ a našeho trápení, vědí, že všechno utrpení a všechna naše omezení vznikají z našich zranění z minulosti, která si v sobě neseme.
Zranění pochází ze zážitků, kde nějakým způsobem chyběla láska - byly pro nás fyzicky či duševně zraňující. A zranění se léčí tím, že lásku vneseme zpátky do svého „systému“.
To se děje skrze zaujetí laskavého přístupu k sobě a vytrvalé přijímání sebe sama v různých situacích, stavech a emocích.
Silou našeho přijetí se rozpouští bloky v našem organismu a odplavuje se z něj psychické i tělesné napětí, se kterým žijeme možná většinu života. Zranění jsou zapsána v buněčné paměti našeho těla. Když se nějaká situace dotkne zraněného místa, tak se zranění ozve v podobě nepříjemné emoce.
Naší automatickou reakcí na nepříjemnou emoci často bývá začít situaci ŘEŠIT - snažit se vymyslet, co se sebou, co udělat, aby situace byla jinak, možná dokonce přemýšlet, co jsme udělali špatně, nebo se začít jinak negativně hodnotit. Když se cítíme špatně, většinou, (pokud jsme se ještě nenaučili správný přístup k emocím), ihned hledáme, jak ten pocit ZMĚNIT a klademe mu ODPOR.
Zdravý a efektivní přístup ke svému prožívání však vypadá jinak.
Když pocítíte úzkost, strach, stud, vinu, nebo jakoukoliv nepříjemnou emoci, tak nemusíte nic řešit. Tím nejlepším, co můžete udělat, je zastavit se, obrátit svou pozornost do svého nitra, a věnovat svým pocitům nehodnotící a přijímající pozornost.
Zkuste se na chvíli vzdát snahy změnit svůj stav. Jen vnímejte, co prožíváte, a dovolte si to prožívat. Zkuste se na sebe podívat s přijetím toho, že i takto jste v pořádku. I když se cítíte slabí, jste v pořádku.
Vím, je to paradoxní, ale přesně na toto naše zranění čekají. Až budeme mít dost SÍLY na to, abychom si dovolili cítit to, co se v nás odehrává, abychom si to dovolili PŘIJMOUT, a skrze svou nehodnotící/pečující pozornost tam vnesli kousek lásky, který tam kdysi chyběl.
O slabosti tady nemůže být řeč, protože z pozice slabosti byste se nepodívali do očí svým emocím, nepřijali je, a už vůbec byste si neřekli, že jste i s nimi v pořádku takoví, jací jste.
Možná vás překvapí, že se v tomto přijímajícím prostoru nepříjemné emoce rozplynou mnohem rychleji, než kdybyste svůj stav začali „řešit“ a kladli mu odpor.
Pokud váš organismus zažije opakovaně, že k němu přistoupíte takto laskavě, začne se léčit a proměňovat. A tato změna bude opravdu hluboká a reálná. Při každém takovém zdravém setkání s emocí se vyléčí část vašeho zranění z minulosti.
Nemusíte pátrat po tom, co a kdy se vám v minulosti stalo. Mnoho lidí si myslí, že musí najít "příčinu" - konkrétní událost, ale to může být zbytečná snaha. Stačí umět zaujmout správný přístup k tomu, co vám přinese přítomnost. Život vám přinese přesně takové situace, jaké potřebujete k tomu, abyste se setkali s ozvěnou svého zranění a mohli ho postupně vyléčit.
Objevení toho, kdy a jak vaše zranění vzniklo, by vám samo o sobě stejně nepomohlo, pokud byste k němu nedokázali zaujmout přijímající přístup.
Sebepřijetí je lék. Pro mě je to téměř jediný opravdový lék. Je to medicína, kterou si můžete (nebo dokonce musíte) připravit sami, a užívat ji trpělivě a dlouhodobě. Odměnou vám bude celostní zdraví, svoboda, spokojenost a radost ze života.
A když ne radost, tak mnohem větší mír i v situacích, kdy je život zrovna těžký a cítíte se pod psa. Nebudete svému prožívání klást odpor a dělat si to ještě těžší, ale zaujmete přijmající přístup, který vás dříve či později dovede k nové rovnováze.
Sebepřijetí je základem zdravého vztahu k sobě, a zdravý vztah je základem celé naší psychiky. Vztahy s druhými i náš pracovní život stojí na tomto základním kameni. Už chápete jeho důležitost?
Pokud byste v sobě chtěli nalézt zdroj sebelásky a naučit se vnášet sebepřijetí do každodenního života, může vám pomoci audioprůvodce Tajemství spokojenosti. Ten vás vezme na vnitřní cestu, která je protkaná poznáváním síly sebepřijetí a praxí, která vám ji vryje pod kůži. Vezme vás na cestu, která vás nenásilně promění a dovede k větší svobodě, autenticitě a vnitřnímu klidu. 
Více informací o audioprůvodci ZDE >>>
Přeji vám hodně lásky k sobě a síly přijímat se takoví, jací jste!
Marek
